Jaroslava Lukavská (pseudonym, *14. 2. 1904) nastoupila po maturitě jako písařka a stenografka na ministerstvu zahraničí, odkud musela v důsledku tehdejších zákonů odejít po sňatku počátkem třicátých let. Během okupace vystřídala různá zaměstnání, po roce 1945 pracovala v „zahraničním odboru zdravotnického sektoru velké instituce“, kde mohla uplatnit mj. svou znalost cizích jazyků. Jak je zřejmé z jejích zápisků, byla vášnivou čtenářkou, vedle české a světové beletrie četla i mnohé filozofické autory. O jejích dalších osudech po roce 1954 mnoho nevíme a neznámé je i datum jejího úmrtí.