Jak říká moje dvanáctiletá pravnučka, narodila jsem se prý ve starověku. Ale bylo to přece jenom později, devět let po první světové válce. Takže jsem za svůj život mnoho poznala, ale i pochopila. Od malička jsem byla nezdolná čtenářka, i když jsem mnoho knih neměla. Žila jsem na venkově, otec byl drobný venkovský řemeslník, kolář a nás bylo doma pět dětí, takže na knihy nezbývalo. Zato jsem byla neustále v knihovně, nejdřív ve školní a pak v místní. Hrozně mě bavilo vymýšlet si příběhy, jak to dívky v době dospívání dělají. Když jsem se vdala a žila v Praze, psala jsem povídky a pohádky do dětských časopisů a rozhlasu. Mám tři děti, resp. měla jsem, nejmladší syn zemřel mladý a moje dcera i nejstarší syn emigrovali v roce l969 do zahraničí. Syn žije v Belgii a dcera v Německu. Můj život nebyl lehký. Opravdu psát jsem začala až po roce l990. Moje tvorba spočívá především v knihách pro děti, těch jsem vydala osmnáct. A pak pro ženy. První kniha se jmenovala Zamřížovaná láska, druhá Důvěrné rozhovory. Z povídek pro ženský časopis jsem vybrala příběhy pro dvě knihy, další byla Probuzení Růženy H., a pak Láska přichází po špičkách nebo Udeří jako blesk. V současné době mám hotový rukopis knihy Když se mužský svět propadá, žena mu hodí pomocné lano a jeden, který se jmenuje Emigranti, vyjde na jaře příštího roku. Vypravuje o matce a jejích dětech emigrantech. Jsem rozvedená a žiji s rodinou mé vnučky.