Irena je ambiciózní žena, která dosáhla svého a měla by být šťastná. Provdala se za muže, kterého obdivuje, má s ním syna, bydlí v nádherném bytě... Záhy však zjistí, že její manželství je nejspíš trestem. Ale za co? Proč si z několika možností, které se v průběhu života mabídnou každé ženě, musela vybrat tu ze všech nejhorší? Proč v sobě dvě desetiletí nenašla sílu zrušit neradostné soužití rozvodem? Co, kdy a komu provedla, že musí projít tímto očistcem bez lásky a porozumění? A tak se prodírá houštinami svých "proč?", aby dospěla k jediné odpovědi: "Duše stoupající ke světlu zná jen jediné nebezpečí: vše, čeho lze dosáhnout bez bolesti..."

Láska erotická a mateřská, bolestná zklamání ze vztahů k mužům, trýznivá zpytování vlastních provinění a z nich pak plynoucích následných "trestů", to je obsahem reflexivní prózy, kterou autorka komponuje jako symfonickou báseň, v níž se jednotlivé momenty navzájem prolínají, aby se, připomenuty pamětí, vracely v jiných, konejšivých souvislostech. Ano, štěstí existuje, ale je jiné, než si na začátku své cesty představujeme...

Syrově upřímná psychologická próza, jež neotřelostí myšlenek, originálními metaforami a zejména otevřeností, s jakou si autorka troufá nést svou kůži na trh, zaujme ctitelky kvalitní literatury.