Vracíme se do osmdesátých let. Hlavní hrdinky románu - Leona, Ilona a Johanka, kterým je lehce přes dvacet a pracují v knihkupectví, hledají sebe, lásku, ideál, svět a svůj otisk v něm.

Ilona, přitažlivá kočka zbytečně trpící komplexy méněcennosti, střídá sexuální partnery v touze po lásce a sebepotvrzující jistotě. Leona, romanticky přecitlivělá hledačka absolutna, nevyřeší dilema zakázané lásky k ženatému muži a ocitá se nedobrovolně v psychiatrické léčebně. Obhájí se sice před soudem bílých plášťů, ale ztrácí základní jistotu a důvěru. Křehká a nemocná Johana, dcera disidentského spisovatele, která marně touží po lásce a mateřství, nachází nakonec východisko ve víře.

Se všemi třemi to tedy dopadne dobře i špatně současně - jak už to v životě bývá. Románem prochází navíc filozofický fantasy příběh o dobru a zlu, vpletený sem prostřednictvím Leony, která po nocích spisuje povídky.

Text má mozaikovitou strukturu, v níž se jednotlivé kamínky rychle střídají, a je jak zajímavým připomenutím předrevolučních časů, tak i nadčasovou sondou do života a cítění mladých žen.

Eva Talpová velmi úspěšně vystoupila se čtením z románu Po velmi tenké čáře 16. 7. 2007 v Brně v rámci festivalu Měsíc autorského čtení.