Třicetiletá, čerstvě rozvedená maminka tří dětí Růžena Hanušová přichází do sanatoria pro nemocné tuberkulózou. Píše se rok 1957, tuberkulóza je ještě hojně rozšířenou a v mnoha případech i nevyléčitelnou nemocí.

Pacienti v sanatoriu žijí v obavách o svůj život - ale současně v místě odtrženém od okolního světa, bez svých rodin a partnerů, daleko od běžného shonu a každodenních starostí, a tak není divu, že se léčebna stává místem krátkých i delších románků, milostných vzplanutí, opravdového přátelství i tragických a nenaplněných lásek.

Růžena se, jak je ostatně celý život zvyklá, drží raději stranou, rozhodnutá setrvat v pozici vnímavé pozorovatelky, kterou již zcela jistě nic hezkého nečeká. Po zdařilé operaci se ale i ona začíná učit radovat ze života - a navíc do léčebny přichází Michal Klíma, pohledný a sympatický venkovský učitel...

Poutavý, částečně autobiografický příběh zrání mladé ženy, která bojuje o své zdraví a nachází přitom ještě něco víc - sebe samu-, dává nahlédnout do několika citlivě a laskavě popsaných osudů lidí, jejichž cesty na krátký čas spojila zákeřná choroba, aby je posléze opět pohltil všední život, v němž bývá všechno jinak.